6. února 2008
Budu se trochu opakovat... Poslední dobou se opět nahromadily věci, které spíš musím než chci. Už několikrát jsem říkal či psal, že bych měl množství oněch "musím-věcí"omezit, abych měl čas a energii na žádoucí "chci-věci"; jenže bohužel jsem většinou zůstával kdesi na půli cesty. Někdo mi zavolal, někdo mi nešťastně řekl, jak to beze mě nejde, a já - resp. potěšený egomaniak ve mně - zase dál pokračoval a pracoval (lépe a radostněji!) posilněn iluzí své údajné nepostradatelnosti, byť jsem logicky musel vždycky dospět k tomu, že to není pravda, protože jednak každý je nahraditelný, jednak nemůžu mít prostě čas pořád a na všechno, což musejí dotyční chtě nechtě pochopit. Je to jinak - oni to všichni samozřejmě chápali, ale to jim nebránilo to prostě zkusit.
Takže už ne - už opravdu nebudu dělat kdeco jen proto, že mě o to někdo požádá (někdy navíc i dost nevybíravě, jako kdybych byl nejposlednější podržtaška - a vděk pak veškerý žádný, když už o tom mluvím). Ne, opravdu nebudu všem opravovat počítače, napravovat jejich děsné zásahy (zpravidla do toho, čemu naprosto nerozumějí), nebudu jim dělat servis po telefonu nebo shánět či zařizovat kdeco, nebudu k nim chodit, když si vzpomenou... Ne že bych začal všechny paušálně posílat do háje, ale udělám něco, jen když budu chtít a moct, ne že si kvůli tomu budu měnit svůj program, aby náhodou někdo nebyl dotčený, že jsem každou volnou chvíli nestrávil prací pro něj... To platí ve škole i mimo ni. Čeho je moc, toho je příliš. Zkuste to pochopit (v tom lepším případě), nebo aspoň vzít na vědomí - a kdyby nešlo ani to, není to můj problém. Ať žije svoboda...!

8. února 2008
Včera mi nefungoval e-mail a ještě chvíli bude asi zlobit, protože SMTP server proslulé firmy Telefonica O2 zemřel a zatím je ve stádiu klinické smrti. Prý bude brzo, tj. od 11. 2. 2008, implementován nový HW, tak to jsem tedy zvědav. Ostatně asi nejsem sám, ani jiným se to moc nezdá. Protože využívám připojení právě od O2, mám blokovaný port 25, tudíž i kdybych měl přístup na jiný SMTP server (což není tak snadné, protože většina poskytovatelů připojení si ho chrání kvůli útokům spammerů), bylo by mi to k ničemu.
Kdyby tedy náhodou maily ode mě (tedy ne že bych někomu nějak extra psal...) chodily nějak pozdě, opravdu s tím nemůžu nic dělat a nemusím o tom ani vědět. E-maily se totiž z klienta (MS Outlook Express) normálně odešlou, ale hroznou dobu jim trvá, než prolezou hlubokým a téměř bezedným bahnem serveru "smtp.o2.isp", případně "smtp.iol.cz", což je jeden a tentýž lump s různými jmény (to jsem někde včera četl - pěkná formulace). Jestliže nebudou e-maily chodit vůbec, nemůžu za to taky, ale to se ani nedovíte, takže za to mi nikdo asi nevynadá... Očekávám, že ona implementace přinese nějaký ten výpadek (známe to, že), ale hlavně doufám, že snad také zlepšení, protože platit za nefunkční službu mi principiálně dost vadí. Přijímat maily mi jde normálně, protože POP3 servery nemají s O2 nic společného. Výpadek odesílání elektronické pošty zasáhl všechny, kdo mají připojení od O2 a nepoužívají webové rozhraní pro poštu, takže to jistě není žádná lapálie; jsem tedy zvědav, kolik firem Telefoniku zažaluje nebo aspoň požádá o náhradu škod.
Telefonica se dnes omluvila (kdo to v zastrčené sekci "O nás / O čem se mluví" asi najde?! - byla by to ovšem vzhledem ke svému názvu ideální sekce pro nádávky nespokojených zákazníků), ale jedním dechem a s bohorovným klidem dodává (viz výše uvedený link), že se problémy vlastně mohou projevovat víceméně po celý únor během přestavby systému - tohle antitržní chování je naprosto nepochopitelné. Navíc věta z onoho sdělení "V současné době je situace stabilizována, zákazníci mohou nyní přijímají elektronickou poštu standardně." obsahuje závažné chyby - jednu stylistickou (netřeba dále komentovat), ale hlavně jednu zásadní obsahovou, protože situace NENÍ stabilizována a služba standardně NEfunguje, jelikož maily chodí se zpožděním v řádu desítek minut ("Zažijte strhující rychlost s O2! Posílejte fotky a videa!", pořád se opakuje v reklamách, na které jsem už dost alergický... Klamavá reklama, nebo už docela obyčejná lež?). Ano, je to možná zlepšení oproti včerejšku, kdy bylo zpoždění buď v řádu hodin nebo totální, protože služba nefungovala vůbec a e-mail nešlo odeslat. Přestože jejich vysvětlení vzniklé situace zní vcelku rozumně (útok spammerů), byť s pochybnostmi o tom, proč tento problém nemají i další operátoři (zanedbání správy serveru?), odstavení serveru problém neřeší a mně jako platícímu uživateli vůbec nepomůže, resp. způsobí problémy další; a to nemluvím o tom, že mě to nehorázně štve a pomalu mi už dochází má dost široká zásoba sprostých slov.
Včera mi kvůli tomu problému opakovaně volali 2 lidé - tedy ASI kvůli tomu, protože to jsou právě ti, o nichž je zápis ze 6. února, tedy ti, kteří se ozvou jen v případě, že něco chtějí; a potřebují to hned, okamžitě a samozřejmě zadarmo. NIKDY mi nikdo z nich nevolal jen tak - a kdybych náhodou něco chtěl, nemají čas, možnosti, nemají prostě vůbec nic a nemůžou. "Je to přece jen pár slov, to ho snad nezabije, ne?!" - Ne, nezabije, ale vězte, že jsem MOC rád a spokojen sám se sebou, že jsem ten telefon nechal zvonit a nezvedl ho. A nezvednu.
Pan Docent Doktor Inženýr Prezident Ředitel se jistě vztekal, co že jsem si to dovolil, ačkoli nejsem jeho zaměstnanec a nikdy jsem jím nebyl - jen jsem byl hloupej a vždycky se mu se vším snažil pomoci, protože na jeho počítačovou negramotnost se nedalo dívat. Jenže pro dobrotu na žebrotu: když jsem mu poradil (x-krát a vždycky, i v dost nemožných hodinách) a on pak něco úplně jiného zkazil (zpravidla tím, že se vrtal někde, kde neměl), ještě mi vynadal, že mu to nejde. Mám to zapotřebí? Ne, nemám. Nejsem servis a už vůbec ne nějaká dobročinná organizece. A definitivně nebudu. Že by vzpoura? Chcete-li tomu tak říkat, pak tedy vzpoura.

11. února 2008
Mám v zásadě pouze 3 zprávy, z nichž ani jedna není moc povzbudivá ani dobrá.
Tou první je fakt, že můj Carl Zeiss Jena Prakticar 20/2.8 MC je nemocen, a tak jsem ho dnes odvezl do nemocnice. Diagnózu stanovit umím, ale léčbu raději přenechám odborníkům. Elektronický clonový simulátor funguje zvláštně - tedy když se mu chce (a venku, je-li trochu chladno, se mu nechce vůbec). Asi nějaký studeňák nebo prostě špatný kontakt. Pan Maštalíř ve FotoŠkoda objektiv opraví a opraví ho bezpochyby dobře - stejně jako loni objektiv CZJ Prakticar 35/2.4 MC, který měl tentýž problém. Jenže termín je měsíc... z protekce by to mohlo být krapet dříve... Objektiv 20mm (a navíc toto je přejmenovaný legendární Flektogon s bajonetem Praktica B) totiž nutně potřebuji, abych zachytil nástup nového jara, na které se moc těším...
Zpráva číslo 2 - taky jsem asi nemocen, jenže na servis to zatím není. Bolí mě hlava a v krku a jediná možnost, jak to podomácku a rychle vyřešit, je amputace hlavy... Nechci chřipku (nebo co to je), nechci být nemocný! A nechci být doma a první 3 dny nemoci nedostat ani korunu (proč si vlastně platím zdravotní pojištění, himl?!). Když má člověk dítě, může "ošetřovat člena rodiny". Nemůžete mi prosím někdo půjčit nějaké nemocné dítě, že bych ho ošetřoval (možná jde i ošetřovat člena cizí rodiny, ne?), sám se přitom uzdravil a ještě nepřišel o tolik peněz...? Mimochodem - celý den mluvit (nahlas a na celou třídu), když vás bolí v krku, to je skutečně vydatný zážitek.
Zpráva číslo 3 - byl jsem nakupovat a mám dojem, že jsem se stal objetí nějakého valentýnského spiknutí. Všude samé červené nesmysly (červenou mám rád - ostatně přijel jsem červeným autem a měl červenou bundu, ale všeho moc fakt škodí) a jestli je tohle pro někoho "svátek", pak leda pro prodejce, kterým se podaří prodat všechny hrůzy neprodané o Vánocích a vůbec loni... Ještě že pivo a rohlíky mají svou normální barvu a nejsou na nich srdíčka! To už by byl fakt vrchol (ale ono to přijde, je mi to jasné). Nic proti svatému Valentýnovi, zamilovaným nebo snad dokonce proti lásce, ale tenhle "svátek" je přece jen kšeft, snad ještě víc než Vánoce: to je jen samé kupte, kupte, kupte... O Vánocích se aspoň někdo občas snaží o nějakou atmosféru a opravdovost, ale tento lživalentýn se odehrává výhradně v obchodech a to se mnou tedy nepočítejte... Že bych dostal nějaké přání, s tím nepočítám taky - a je mi to jedno, protože náklonnost (o lásce nemluvě) se snad má (pokud je opravdová) projevovat stále, ne jen v nějaký určený den. A nemůžu si pomoct, pořád se mi vybavuje, jak jím červené rohlíky se srdíčky a zapíjím je růžový pivem s etiketou "Valentýnský ležák pro zamilované". Láhev je vybavena bílou plyšovou etiketou... Hrozné.

16. února 2008
Tak jsem si ráno hrál s modelem gétéíčka a vzniklo několik auto-makro fotografií, protože ten model je prostě báječný (i když samozřejmě živé GTI, to byla ještě docela jiná káva!). Jsem spokojen. Ještě spokojenější jsem ale s tím, co jsem objevil, když jsem se po nějaké době zase podíval na komentáře na Spolužácích. Doufám, že se jejich autoři nebudou zlobit, když jsem z jejich nevěřejných komentářů udělal veřejné, ale nějak jsem se nemohl přemoci to neudělat a nepochlubit se, protože tímhle by se určitě rád chlubil každý... Samozřejmě nesmím také zapomenout poděkovat, protože tohle je jedna z "věcí", které se nedají koupit; a ty jsou přece nejlepší.
Ještě týden a budou jarní prázdniny. Vzhledem k jejich názvu (a nejen kvůli němu, tak jaksi celkově) bych uvítal, kdyby už ta hnusná zima táhla, kam patří.

20. února 2008
Viděl jsem naprosto neuvěřitelný film - Revue na zakázku, a to na Festivalu otrlého diváka v kině Aero. Je z roku 1982 a vůbec nevím, jak mohl v té době vzniknout a co tím bylo myšleno (pokud jím tedy někdo něco myslel). Kdo neviděl, nepochopí. Kdo viděl, nepochopí taky nic - prostě záhada...
A zaujalo mě ještě něco - a sice lidé, diváci. Jiní než v multiplexech, jiní než jinde: reagovali, smáli se a po filmu zatleskali. Krása. Rád bych věděl, kde jsou, když nesedí v kině - takových potkávám míň a míň a rád bych, aby to bylo jinak. Jiné kino: ne nablýskaný umělý svět připomínající Hollywood, ale skutečný žižkovský dvůr připomínající žižkovský dvůr (a tak to má být, ne?). Jiné uvaděčky (mimochodem, jedna měla na hlavě vojenskou čepici britské armády, druhá čepici wehrmachtu) - vítáme vás, přijemný zážitek... Ještě by mohly říct good luck & sieg heil (a neřekly to)... Nevadí mi to, aby bylo jasno: je to jen čepice. V kině se může pít pivo (!), dokonce jsou sedačky vybaveny držákem kelímků všech velikostí. Před filmem jsem viděl i pár socialistických reklam. Přímo surrealistický večer - a konečně mám zas pocit, že se někde děje něco, co není jen prvoplánová komerce a konzum, že jde o něco jiného. A bylo plno, abyste věděli.

23. února 2008
Je až s podivem, co se může všechno stát za jeden den...
Ráno bylo ohavně, ale do oběda se vyčasilo, takže jsme vyrazili na výlet - na Zvířeitce a do Stránova, kde jsme "oblezli" viadukt a nakonec se také vetřeli do zámku, kde bylo sice zavřeno (není sezóna), nicméně přesto jsme se podívali nahoru na věž a navíc nám pan majitel natočil luxusní ležák Lobkowicz.
Večer se stavil Martin, že prý je sraz základky (mimochodem poprvé od roku 1989, kdy jsme skončili). Já mu tvrdil, že sraz je až za týden, protože mi to psala Renata. Jenže pravdu měl on, Renata nějak zabloudila v kalendáři. Zbytek večera byl ve znamení překvapení...
Překvapení první - bylo nás hodně, ba dokonce většina. Druhé překvápko - vypadali, že mě rádi vidí a slyší, i když jsem byl strašně vtipný - ha ha ha, zasmáli se loupežníci - abych nemusel myslet na to, že jsem starý jako ti lidi, kteří si ukazují fotky svých dětí a sdělují si zkušenosti se svatbou, rozvodem či výchovou. Všechny jsem poznal, všichni poznali mě (další, už třetí, překvapení, protože toho někdejšího kluka s brýlemi a ježkem opravdu nepřipomínám už ani vzdáleně). Překvapení čtvrté - všichni se mě vyptávali, jaké to je učit (ani vám nevím, asi dobré - tedy někdy), jak to, že mám dlouhé vlasy (někteří už nemají ani ty krátké), jak to, že nejsem ženatý, jestli hraju, fotím atd. Překvapení poslední - zapomněl jsem doma peněženku (poprvé v životě jsem byl v hospodě bez peněz a byla to ostuda), takže to musel zatáhnout Martin, který mě na sraz vytáhl, takže jsem se mu opravdu vyplatil. Dluhy vrátím, je to jen za rohem... Cestou tam i zpátky (ne dlouho, je to totiž asi tak 800 metrů) jsem si říkal, že s takhle "starými" lidmi jsem nikde nebyl ani nepamatuji. Když jdu na pivo (jdu-li vůbec) nebo kamkoli, bývá to většinou s mladšími lidmi, což není záměr, ale spíš vina prostředí, v kterém se pohybuji a v kterém žiju. Jsme každý jinde: jim půjdou do školy děti, já tam chodím sám; oni rekonstruují byty a domy, já si jezdím fotit; oni strašně makají v práci, já si píšu tento deník nebo třeba písničky a vůbec se věnuji věcem, které jsou asi jiné (a možná docela divné)... Sraz husákových dětí se asi povedl (mně se minimálně povedlo přijít bez peněz). Děkuji všem, že mě chtěli vidět. Mějte se dobře.

27. února 2008
Jarní prázdniny jsou opravdu jarní, což je dobře.
Jinak se ovšem dějí věci, které nechápu. A není jich málo. Úřad (nějaký, kdo se v tom vlastně vyzná?) nelení posílat dopisy, v nichž adresáta obšírně informuje o tom, že mu byly sociální dávky zvýšeny z dosavadních 698 korun na 700 (možná se divíte, ale já ten dopis viděl!). Microsoft dostal obrovskou pokutu za to, že jiným firmám účtuje licenční poplatky za přístup ke zdrojovým kódům (No a? To se pořád omílá termín duševní vlastnictví - a tohle není? Když něco vymyslím, je to moje a nemusím to snad nikomu dávat zadarmo, ne?). Další pokuta Microsoftu hrozí za to, že v jeho operačních systémech je Internet Explorer - že prý je porušena svoboda volby - nevím proč, jiné prohlížeče fungují (oznámily vám snad vaše Windows, že Operu nebo třeba Firefox nenainstalují?!) a krom toho mě přece nikdo nenutí mít Windows; že jiné systémy nejsou tak rozšířené a nestaly se světovým standardem, to je věc jiná. Vůbec EU je podivná instituce - musím platit tzv. autorskou odměnu třeba za prázdná CD nebo DVD, dokonce i za harddisky nebo paměťové karty, kam si dám svůj obsah. A zpět k duševnímu vlastnictví - nafotím hromadu fotek a někdo mě zažaluje, že jsem mu je nedal zadarmo; a já zaplatím pokutu?! Kdybych třeba vyráběl auta, dostanu pokutu za to, že své výrobky vybavím volantem - co kdyby někdo chtěl jiný volant nebo třeba řídítka? Jako v jistém vtipu: Zemědělská politika EU: Máš 2 krávy. EU ti obě zabaví, jednu zabije, protože překračuje kvóty, druhou podojí a mléko vylije do řeky, aby ony kvóty preventivně neohrožovala...
A dále - včera jsem zaznamenal zprávu, že si kdosi stěžuje, že v čítance pro ZŠ je povídka, kde je jakýsi cikánský kluk "špinavý a má špínu za nehty"... z čehož podle autora stížnosti plyne, že je to rasistická povídka (neboť přece všechny cikánské děti jsou vždy čisté a toto je "dyskrymynace", že). Kdyby ten špinavý kluk byl třeba Polák, nikomu by to nevadilo - protože z toho neplyne, že všechny polské děti jsou špinavé. Myslel jsem, že logika je jen jedna. Omyl, není. Navrhuji tedy zakázat knížku o kocouru Mikešovi od Josefa Lady, neboť autor je zjevný rasista: malý Nácíček nosí vysoké boty a - považte! - je dokonce bílý...
V rámci nových regulačních pravidel bude bezpochyby brzo zavedeno povinné nošení reflexních vest, pokud bude člověk chtít přejít silnici a nebo dokonce po ní jít v noci, resp. za snížené hladiny osvětlení, a kdo nebude chodit na manikúru a nepředloží příslušné potvrzení od akreditované provozovny, nebude vám smět podat ruku... Opravdu hnus. Je mi z té nové svobodné Evropy fakt špatně. Chci být Asiatem.

5. března 2008
U nás v ulici dělají nový chodník... ale opravdu zvláštně. Napřed se tu objevily značky, že se nesmí parkovat. poměrně rychle udělali druhou stranu ulice a na naši ani nesáhli, takže jsem zbytečně parkoval za rohem, protože jsem si nechtěl nechat zabarikádovat auto v zahradě. Ale už na to kašlu a zaparkoval jsem zase vevnitř; to je jistě neklamné znamení, že brzo chodník rozhrabou a já nebudu moct vyjet ven, až to budu potřebovat. Moje problémy na vaši hlavu, že...?
Jinak nic nového. Jen mám v plánu fotografování jedné přímo přízračné ruiny (samozřejmě nenapíšu, kde to je - nebojte, že bych se podřekl...!) a příští týden bych měl mít opravený objektiv CZJ Prakticar 2.8/20; na něj se opravdu těším - už je totiž v nemocnici dlouho...
Požádal jsem před časem Filipa a Richarda, aby mi z lyžování ve Švýcarsku přivezli nějaké místní pivo. Překvapili mě - přivezli jich 6, každé jiné a všechna velmi dobrá. A protože jsem zvědavý a tak trochu hamoun, požádal jsem před prázdninami o totéž Áju z mé třídy, protože se přede mnou podřekla, že jede do Francie. Myslel jsem 1 (slovy jedno) pivo. Přivezla jich taky hodně - a každé jiné. Moc děkuji všem - vypiju (nebo už jsem vypil) piva na Vaše zdraví! Je to - řekl bych - pěkná tradice, přivézt svému praštěnému profesorovi nějaký to bahno. Máte to u mě :-)
Na ostatních frontách víceméně nulový vývoj. Štvou mě pořád ty samé věci, nemám rád pořád stejná místa, jdou mi na nervy stejné instituce, vadí mi pořád stejní lidé. Žádného nového oblíbence nemám (ani neoblíbence - vlastně jednoho ano, ale to sem nemůžu napsat). Mám rád ty samé lidi, stejná místa, stejné věci, stejné pití a jídlo. Nejsem takříkajíc schopen dalšího vývoje... Měl bych se nad sebou zamyslet.

8. března 2008
V únoru jsem se rozčiloval, že se dějí nenormální věci. Psal jsem také o tom, že možná bude zakázána kniha o kocouru Mikešovi od Josefa Lady... Nácíček je bílý a nosí vysoké boty... A to jsem docela zapomněl na tuto Mikešovu příhodu! Josef Lada je bezpochyby rasista, xenofobní chudák, skrytý nacista a vůbec nechutná kreatura! Je načase tvrdě zasáhnout a směrnicí EU celou knihu O Mikešovi, stejně jako kompletní tvorbu Josefa Lady zakázat, vyřadit z čítanek a exkomunikovat ze slušného světa. Zapomeňte třeba na vánoční pohledy s ladovskými obrázky - kdo je pošle, bude obviněn ze šíření rasismu a xenofobie...
Ale došla mi jedna velmi vážná věc - konečně jsem odhalil vlastní kořeny! Nedávno (přesněji řečeno loni, když na sebe několik cikánů zbořilo v Kladně halu, kde kradli železo - a jejich příbuzní mluvili o nějakých chudácích a obětech, zatímco já napsal dobře jim tak) jsem byl obviněn z toho, že jsem rasista. Vynadali mi, že říkám slovo cikáni, když jsou to přece Romové. Ale já vzhledem ke své temné minulosti stále opakoval Ladovu větu: "Milé děti, ti lidé byli cikáni!". A teď si představte, že někdo s tak pokřiveným vnímáním světa (tedy já) má vliv na mládež a denně ji kazí!!! Kdyby byl trest smrti, měl bych být zastřelen - trest smrti ale není, proto za trest budu doma opisovat směrnice EU.
Ano, je to jisté, jsem xenofobní individuum - ale už konečně vím proč. A je to veliký objev! Kniha O Mikešovi byla totiž první, kterou jsem sám přečetl, a to již v první třídě; a evidentně mě to velmi silně ovlivnilo. A protože se jedná o rasistický brak, stal jsem se rasistou a nacistou, aniž jsem o tom věděl.
Musel jsem čekat dlouhá léta, než jsem byl po právu obviněn a než jsem to celé pochopil (my rasisti jsme totiž hrozní pitomci, víte, děti?).
Ten zpátečnický mazal Lada toho má na triku ale postatně víc - jeho tvorba není jen Mikeš, ale také spousta obrázků plných věcí, jichž se slušný Evropan dýchající ten krásný eurovzduch musí štítit! Pryč s Ladou! Pryč se mnou!

11. března 2008
Dnes jsem vyzvedl z opravy CZJ Prakticar 2.8/20, což je dobrá zpráva. Cena za opravu je další dobrá zpráva, ta nejlepší pak to, že clonový simulátor funguje už zase bez problémů.
Ale jinak žádná sláva - táta jde v pátek na operaci, tak budu držet palce, ať to dobře dopadne.

15. března 2008
Tátova operace proběhne až zítra. Byli jsme za ním v nemocnici a vypadal dobře. Tak držíme palce!
Včera jsme byli na přehradě Fláje (fotografie jsou na webu) a nebyli tam skoro žádní lidé, což je vždycky dobře. Nemám rád místa, kde není pro lidi pomalu kam šlápnout. Lidstvo je asi přemnožené, otravuje všude...;-)
Cestou zpět do Prahy jsme jeli za Škodou Fabia (desetkrát fuj!) v ohavně zelené barvě (stokrát fuj!). Řídil brácha a držel rozumný odstup - ještě že tak. Starší pán asi usnul a v obci naboural do Peugeota 206, který tam parkoval. Pak už jsme jen viděli letící škodovku, která přistála na střeše. Přijeli jsme tam logicky první, mezitím už vybíhali lidé z domů, u nichž se to stalo. Pána jsme tahali z fabie ven - naštěstí vypadal, že mu nic není. Někdo zavolal policii, my jsme dali na silnici trojúhelník a já ještě vlezl do fabie a vyndal řidičovu tašku s doklady a taky klíče ze zapalování a zhasl světla. Bylo to divné, lézt do auta, které leží vzhůru nohama. Pán byl v pořádku a při smyslech, ale říkal, že jel a najednou ležel na stropě hlavou dolů. Od klíče v zapalovací skříňce jsem dostal pěknou ránu, asi byl v autě nějaký zkrat a něco probíjelo. Říkal jsem si, jestli třeba nevybouchne. Nevybouchlo. Pořád jsem myslel na to, jak je možné, že při čelním nárazu a následném převrácení auta (oba vozy byly solidně zdemolované) se ve fabii neaktivoval ani jeden airbag (u 206 je to logické, nikdo v ní nebyl a ani nebylo zapnuté zapalování)... Kdyby měl řidič fabie spolujezdce, je mrtvý, protože na pravé straně byl zlomený sloupek a auto bylo pekelně nízké. Pán se znovu narodil - měl jen pořezanou ruku od vysypaného skla. Policie přijela brzo (prý zavolali sanitku) a my jeli dál. Ohavný zážitek.
Několik kilometrů za Mostem policie odkláněla dopravu - asi nějaká další nehoda, takže jsme si cestou domů ještě docela zajeli (a to přímo přes Chanov, neuvěřitelné cikánské ghetto; už jsem tam párkrát byl, ale fotit jsem se neodvážil). Včera byl asi den vyhrazený dopravním nehodám; jsem rád, že jsme se této akce nezúčastnili.

19. března 2008
Mám 5 dnů volno jménem velikonoční prázdniny. Chtěl bych jít do města fotografovat, protože se tam ve všední den obvykle ráno nedostanu. Ale jestli bude zase padat z nebe ten zimní bordel jako dnes, asi to vzdám. Ne že by mi nějak extra vadilo pár vloček, ale nechci nastydnout, jsem takříkajíc v ohrožení (Lenka už nastydlá je a zrovna fajn jí není). A technika také zrovna neslintá blahem, že (o fotografovi nemluvě)...
No a hlavně: táta je v rámci možností po operaci v pořádku a zotavuje se. Jsem rád. A půjdu se za ním podívat, než odjede na 4 týdny do lázní Poděbrady (už několik lidí mi opakovalo heslo, že na srdce jsou Poděbrady, takže si ho zopakuji taky) - a tam pojedu taky.

24. března 2008
Prázdniny v čudu a já jsem v podstatě nic nedělal, až je to ostuda. Ale byl jsem několikrát za tátou (zítra jede do lázní, takže je to snad definitivně dobré). Lenka byla nemocná a nikdo na mě vlastně neměl čas; a když měl čas, neměl zájem - takže to vyšlo nastejno. Chtěl jsem někam jet, ale i počasí bylo proti. Prostě proflákaných pár dní.
Přece jen jsem ale něco málo udělal: přivezl z Kladna babičku a v sobotu jí koupil žehličku, protože její původní odešla, popřál Kačence k narozeninám a vyfotil její malou oslavu, pohrál si s několika makro-fotkami a opravil asi 55 slohových prací (někdy se divím, jak je možné, že se někteří studenti vyjadřují jako jazykoví invalidé a ještě ke všemu o tom buď nevědí, nebo je jim to jedno). Přečetl jsem asi 30 článků pro znovuspuštěný projekt s MFD (někdy dobré, někdy hrozné kecy) a přidal další 3 okruhy do maturitních témat z dějepisu (ta věc se blíží, takže musím také finišovat). A to je asi tak všechno.
Když to tak po sobě teď čtu, mám dojem, že jsem vlastně pořád pracoval... Práce hodně, radosti málo. Ach jo.

4. dubna 2008
Po několika (konkrétně po třech) urgencích, že už jsem dlouho nepsal Deník a co že s tím hodlám dělat, musím tedy napsat, že ona přestávka má zcela prozaický důvod - totiž nic zaznamenáníhodného (krásné slovo!) se neděje.
Napadá mě jen několik věcí, zejména otázka, jak že je to vlastně s tím globálním oteplováním, o kterém je nyní v módě neustále zasvěceně mluvit (čím méně o tom víte, tím lépe a déle můžete řečnit), když momentálně panuje jaro sibiřského typu (a já cokoli ruského velmi nerad). Zmíněný fakt potvrzuje i lidové rčení, že je zima jak v ruským filmu (filmy odtamtud taky nemám rád). Asi to oteplování nebude tak horký...
Jinak fakt nic nového - politici (opravdu asi všichni) jsou pořád stejní pitomci, ne-li ještě větší. Tito zoufalci však pořádají i víceméně zábavné akce. V Bukurešti skončil summit NATO a konal se v Ceausescově paláci; viděl jsem záběry ze sklepa, kde prosakuje kanalizace, a vypadá to tam jak v žumpě - takže místo nemohlo být zvoleno lépe. Naší milé Džamile někdo vyhrožoval, že ji zabije (nelze se divit, ona opravdu na zabití je); chytili ho a půjde sedět a v base dostane zbrusu nové oblečení, aby v teplácích dosud v base používaných netrpěla jeho lidská důstojnost.
Pořád mi někde někdo vnucuje něco zdravého a light, což dělá život nezdravým a těžkým. Vypil jsem 2 loky Starobrna (víc nelze) a ani tam žádná změna - pořád je stejně hnusné jako místo, odkud pochází. Už takto hazardovat opravdu nebudu.
V Číně bude olympiáda, což je mi srdečně jedno. Hlavně aby nikdy nebyla v Praze. Při představě, že se stavba olympijských areálů bude řešit stejným způsobem jako nová knihovna, mě jímá děs. Nakonec se stejně nepostaví nic, protože úplatky a odměny pro členy všech odborných komisí pohltí 99,9% rozpočtu a na nic jiného už nezbude. Ještě že mi bude aspoň milostivě umožněno to celé zaplatit z daní (vlastně superdaní, jak se nyní navrhuje). Poníženě děkuji, ó, Velký Mogule...!
Po připojení na informační systém EU zkolaboval systém registru automobilů, takže přihlásit nebo odhlásit nejde vůbec nic. Je to typické - jakmile se něčeho ujme EU, případně se něco začlení do jejích struktur, přestává to fungovat pro blíže nespecifikovaný problém (ještě že nic přihlašovat nebo odhlašovat nemusím).
A tak si tady žijeme, v té naší krásné EU. Sedmadvacektrát hurá (neb 27 je členských států), zazpívám si Ódu na radost (to my teď tady v EU děláme místo zastaralého a neekologického "vyčurat a pomodlit") a jdu spát. Nebo ne - jdu si číst knihu Malý Bobeš, abych zjistil, proč jsem kdysi nenáviděl družinářku, která nám tuto knihu četla. Zatím (už od druhé třídy) nevím, ale je to bezpochyby kvůli blíže nespecifikovanému problému.

6. dubna 2008
Vypadá to, že jsem opravdu fotografický dinosaurus vývojem odsouzený k vyhynutí, protože dělám všechno naopak, než bych měl (např. - považte! - stále někdy používám film). To mi napsal jeden pán, jehož hlavním "technickým objevem" svého času bylo, že Nikon nemůže mít full-format-DSLR, protože bajonet Nikon F má malý průměr... Že by tak nešlo fotit ani na film, přičemž bajonet F vznikl právě jako filmový, to mu jaksi nedošlo, ale jemu nedochází mnohem více věcí - např. to, že přece hlavním významem široké nabídky techniky i softwaru je to, aby si mohl každý vybrat, co chce. Takže plnoformátová digitální zrcadlovka samozřejmě existuje (D3) a hlavně existuje už dávno (Kodak DCS 14n). Nejlepší je to, co právě on používá; kdo používá jinou techniku, jiný program atd., je zaostalý chudák, zatímco pán je tzv. canonista a doslova mi několikrát řekl své životní krédo: "Když máš Canon, nemusíš to řešit...". Lidská blbost je věčná a opravdu únavná. A pán je podle všech symptomů blb.
Výše uvedené projevy jsou jen ilustrativním příkladem toho, jak nudné a otravné jsou diskuse na foto-serverech i naživo, pokud se vůbec ještě někdo takto schází. Technika není podle nové "ideologie" prostředek, ale cíl. Kdo má něco jiného než já, je hlupák a retard - a administrátor webu by mu měl zablokovat přístup. Nefotografuje se, ale tlachá (kdy taky fotit, když musíte denně přečíst 25 recenzí nových modelů podobných si navzájem jako vejce vejci, když musíte denně publikovat 138 příspěvků k věcem, kterým naprosto nerozumíte...?). Ano, život "odborníků" je opravdu těžký.
Jsem divnej - a je mi to jedno. Nikomu nezávidím, nikomu nenadávám, protože má třeba Pentax nebo Sony, je to jeho věc. Důležité jsou výsledky - a chtěl bych mimochodem vidět člověka, který pohledem na papírovou fotku (jenže kdo je vlastně kromě mě ještě dělá, že?) zjistí, čím byla vyfotografována... Na LCD monitoru z hypermarketu, který má 90% takových "profíků" doma na stole (o kalibraci jednak v životě neslyšeli, jednak ten jejich zázrak zkalibrovat stejně nelze) se nepozná vůbec nic, a tak když už z nich vypadne nějaká fotografie, produkují přeostřené snímky s děsnými barvami a za jejich "kvalitu" jsou schopni se kdykoli do krve pohádat, protože přece mají tu nejlepší techniku... Smůla pro takové "fotografy" je to, že já na svém zkalibrovaném a opravdu "profi" monitoru ty jejich věci vidím tak, jaké jsou opravdu. Jsem divnej - a používám CRT monitor IBM P275 (Sony FD Trinitron 21"), protože kdybych chtěl takový obraz na LCD monitoru, stál by majlant.
Jsem divnej - a zajímají mě neokoukaná místa, kam by se dal naplánovat nějaký výlet, místa, která bych mohl případným článkem nebo fotografiemi "zpřístupnit" dalším lidem, ale to je všem fuk, protože kvůli čtení nových a nových recenzí všemožného HW i SW haraburdí už nikam ani nestihnou jet a po vzoru různých pochybných médií "testují" techniku pouze z okna, maximálně na zahradě, mají-li nějakou. Víceméně není in fotografovat, ale vlastnit dobrou, lepší a nejlepší techniku. Jenže ta za nikoho žádné snímky nikdy neudělala a dost pravděpodobně ani neudělá. Je to smůla a smutná zpráva pro technické maniaky (od kterých pořádnou fotografii stejně nikdy neuvidíte), ale člověk je pořád nenahraditelný. Pro mě je to zpráva více než dobrá.
Jsem divnej - a mám rád starou fototechniku, mám rád jakoukoli techniku "s duší", zatímco masy se zajímají jen o nové a nové modely bezduchých "umělých" digitálů, s kterými se stejně nikdy nenaučí pořádně zacházet, protože to nestihnou - než by se to naučili, dávno budou už zase mít jiný přístroj, samozřejmě lepší, s větším rozlišením, větším počtem funkcí; bezpochyby zjistí, že právě "kreativní" režim Jídlo (to opravdu existuje, zkuste třeba menu některých přístrojů Panasonic!) byl přesně tím, co jim léta scházelo... Místo prostudování návodu budou psát do 80 poraden a 126 diskusních fór, že "... to a to mi nefunguje, tudíž je foťák XY úplně debilní a koupím si hned jiný... Firma Z má příští týden představit 14 nových modelů, už se nemůžu dočkat". Není to otrava?
Jsem divnej - a jdu spát. A před spaním si pustím originální (!) audio CD (!) na věži (!) mrtvé firmy Technics (!), která neumí přehrát ani CD-RW, ani MP3. Dinosaurus přeje dobrou noc.

11. dubna 2008
Přišly divné dny. Za 48 hodin jsem zcela náhodně potkal 3 lidi, které jsem neviděl hezky dlouho. Čím to je? Že by se zmenšovaly poloměry našich životních drah, jak jsem někde kdysi četl (ale už nevím kde ani v jaké souvislosti - a dost možná jsem si to spojení slov jen vymyslel a teď se bojím, že je to pitomost a že se mi někdo bude smát, proto to musím svést na nějkého blíže nespecifikovaného autora a dílo)? Prostě náhody jsou nevyzpytatelné. Pak jsem také samozřejmě viděl i ty, které potkávám každý den - a určitě nemůžu o všech tvrdit, že je potkávám rád.
Potkal jsem Petru, už vdanou paní, která v červnu porodí své první dítě. Hodnou chvíli jsem si tohoto nového faktu ani nevšiml, protože si ženy vlastně ani moc neprohlížím. Neprohlížím si víceméně nikoho, vždycky mám dojem, že na ty lidi takříkajíc blbě čumím, což mi bylo i několikrát nevybíravě vytknuto. Nechal jsem toho; a má paměť na tváře se tím dost zhoršuje. Jen teď dost často nevím, kam se vlastně dívat, když s někým mluvím; jistým řešením by bylo nemluvit s nikým, ale to dost dobře nejde. Mluvili jsme o rodičích a o fotografování, o Praktice, kterou mi věnovala (ještě jednou děkuji), o práci a o dětech, o promoci a svatbě, o Moskvě, pivu, filmech, mobilech a o tom, že se určitě zase hezky dlouho neuvidíme a že jsme se už dlouho neviděli (kdy vlastně?). Tak ať je všechno dobré, ať jste všichni zdraví! Na ostatním asi zas tak moc nezáleží.
Včera večer jsem vyrazil na společnou učitelskou večeři, i když jsem tam původně vůbec jít nechtěl. Nikdy nikam nechci jít - a poslední dobou také víceméně nikam mezi lidi nechodím. Vždycky mám pocit, že by tam beze mě bylo lépe, že tam nepatřím a tak... Schválně jsem přišel pozdě (ale jen málo pozdě, protože pozdní příchody kohokoli kamkoli fakt nesnáším), aby to nevypadalo, že jsem tam šel jen kvůli jídlu, ale sám sobě musím přiznat, že jsem tam právě jen kvůli tomu jídlu vůbec šel. Hnusné, hloupé a zbabělé, já vím. Zase všude ti lidi... a já se snažil tlachat třeba o autorském právu, na které se mě kdosi ptal, mluvil chvíli o všem možném (a hlavně nemožném) a byl jsem hrozně zábavnej (ano, ostuda), ale pak jsem mluvit přestal (mlčeti zlato) a šel brzo domů.
Dnes ráno jsem potkal Ivanu, kterou jsem neviděl asi 3 roky. Ale celou dobu mi to nevadilo. Jednu dobu kdysi dávno jsem si myslel, že ji mám rád. Ona si to o mně nejspíš myslela taky, ale pak jsme oba přišli na to, že to byl oboustranný omyl. Jenže já to řekl, takže jsem takzvaný viník. V tomto případě mi to je naprosto jedno. Ale toto neplánované setkání i rozhovor ve znění ahoj - ahoj sem určitě patří.
Už jsem nepotkal - kromě základkového spolužáka Roberta, který jel z práce domů autem (asi 600 metrů) a chtěl mě někam hodit (v tom případě bych prosil hodit do nějakého vkusného odpadkového koše a zavřit víko) - nikoho známého. Zato hodně neznámých lidí potkalo divnýho chlápka, který se mračil a vypadal hrozně nepříjemně, díval se do země nebo do výkladů ve FotoŠkoda (na lidi on se moc nekouká) a nikdo z těch lidí nevěděl, na co myslí. On to nevěděl taky. Ale hlavně - to je přece všem naprosto jedno, ne?

17. dubna 2008
Tak jsme včera byli zase jednou se školou v kině - tentokrát na dokumentárním filmu Nicholas Winton - Síla lidskosti. Nebudu tady film popisovat, ostatně kdo bude chtít, informace si najde. Překvapilo mě několik věcí: jednak samotný film (opravdu dobrý), jednak asi osmdesátiletá paní, která pak vyprávěla svůj příběh naživo (komicky si zapomněla zapnout mikrofon, který držela v ruce, ale brzy to napravila). Největším - a příjemným - překvapením pak ale byl fakt, že během projekce i besedy byl v kině klid a až na pár jednotlivců (mezi cca 400 osobami se prostě nějací pitomci vyskytovat musejí), kteří klasicky museli svými dementními projevy otravovat okolí, se drtivá většina chovala slušně a dokonce se někteří nestyděli říct, že to bylo dobré. Abyste rozuměli, jít se školou do kina, to není jen tak - jednak je prakticky nemožné vybrat něco, co se většině líbí, jednak pochválit cokoli, co je víceméně povinné, některým studentům způsobuje vpravdě katastrofální škody na jejich pracně budované image...
O to víc mě překvapila jedna moje kolegyně, která si po filmu, když v kině rozsvítili a začala beseda, vytáhla noviny a začala si zcela nepokrytě číst... Bylo mi líto té paní, která tam něco povídala. A hlavně mě štve fakt, že speciálně tato kolegyně se docela vyžívá v buzeraci všeho druhu - a to podle svého "pravidla" já můžu, ale voni né... Jak jsem se zase jednou styděl! Kdyby si někdo ze studentů četl nebo dělal něco nevhodného, musela by to bezpochyby řešit. Jak pak mám někoho vychovávat? Jak pak můžu někomu říkat, že tohle nebo tamto se nemá, protože... Jiná kolegyně, které zvonil mobil (přestože to bezpochyby všem předem důrazně zakázala), neustále něco někde lovila, hledala atd., ta už mě tolik nepřekvapila (znám ji dlouho). Když i studenti řeknou, že je rušila,vypovídá to o mnohém; a jsou to studenti, kterým se dá věřit.
Dnes jsem o filmu diskutoval v několika třídách. A mám radost, protože o něm někteří chtěli diskutovat dokonce i o přestávce... Já ostatně také. A také mě těší, že moje třída se chovala slušně, a to i přesto, že jsem seděl schválně jinde, abych nebyl jako bachař.
Film je skutečný příběh, ne nějaká umělotina. Žádné kecy. Žádná výchova podle norem a za čárku v kolonce Splněno. Jděte na ten film. A na nějaké kolegyně se vykašlete.

18. dubna 2008
Jedna malá zahraniční novinka - poletím do Lotyšska. Dokonce dvakrát: napřed na víkend 9. až 11. května na pracovní schůzku (dohodnout program a trochu to tak okouknout) a pak první týden v červenci na výměnný pobyt s klubem. Kromě nás se zúčastní ještě Dánové, Litevci, Slovinci a domácí Lotyši. Jo, těším se - a to nejen proto, že program je zaměřen na fotografii a film. V květnu letíme jen ve 2, o prázdninách nás bude 12. Jestli bude schůzka i následný pobyt probíhat tak příjemně jako (skoro) vždycky, bude to dobré. Určitě.
Také jsem dnes objevil příjemné překvapení - na Paladixu je nejčtenějším článkem můj Hi-Matic, což je samozřejmě fajn. Ale možná je to tím, že nikde jinde takové souhrnné informace v češtině najít nelze.
Potřeboval bych asi nějaké sebevědomí v tabletách, abych se mohl radovat a nemyslet na to, že je to třeba omyl... Ale i bez tablet je to fajn :-)

21. dubna 2008
Zítra se vrátí táta z lázní a zase budeme doma (tedy v domě, abych byl přesný) kompletní. To je dobře. Už bude snad zdravý. Další zítřejší akce: půjdu se podívat na soutěžní filmy akce AntiFETfest - máme uzavřenou projekci; jsem totiž pan porotce pro Prahu 6, abyste věděli ;-). V úterý 6. května pak bude v divadle Semafor slavnostní vyhlášení a předání cen. Ach, jak jsem slavný - budu ke světu promlouvat z pódia Semaforu... :-)
Dnes jsem zadával a opravoval přijímačky pro budoucí prváky na našem lyceu. Díky tomu jsem měl méně hodin, ale více práce. Aspoň je nějaká změna... Dobře to zvládli - a necháme si je. Doufám, že je některá z mých milých kolegyní hned v září totálně neotráví!
Měl jsem poslední dobou nějaké problémy se svým monitorem IBM P275 (21" obrazovka Sony Trinitron FD); měl jsem dojem, že je nějaký neostrý (nebo že začínám špatně vidět). Tedy neostrý - mám na to opravdu dost přísné požadavky; spíše by bylo lepší říci, že nebyl ostrý jako dřív, ovšem stále je to nadprůměr. LCD na notebooku se mi zdálo ostré, Lenčin Asus také. Vidím asi dobře. A tak jsem našel a po vyzkoušení zakoupil nový (tedy ne zcela, ale pro mě nový a jinak zánovní a ve stavu grade A) monitor Dell P1130 s toutéž obrazovkou. A naučil se, jak zjistit u všech Trinitronů, kolik mají nasvíceno, což je užitečná informace. Tento Dell má opravdu málo. Mám radost a novou malou hračku ("jen" asi 35 kg). Zásadně nechci LCD, protože se na něm fotografie upravují opravdu divně; resp. LCD monitor, který se na to opravdu (tzn. NE podle nějakých reklamních letáků) hodí a má stejné parametry jako tyto CRT, by přišel bratru na 30 tisíc a víc. A to jednak nedám, jednak nemám. Možná jsem zaostalý (ostatně tuhle jsem psal, že ještě stále používám i film - jak ostudné!), ale nějaké LCD z hypermarketu si nechte... a ještě ani nevíte, za jak málo jsem Dell pořídil. Hodně (nejvíc!) muziky za málo peněz, abych tak řekl.
Je to vůbec dneska divná doba - většina lidí dělá to, co by podle jakýchsi reklam měla. MP3 nemá sice nic moc zvuk (srovnejte si někdy zvuk empétrojky s CD přehrávaným na dobré aparatuře nebo dokonce s analogovou hudbou z vinylu na výborném gramofonu - a budete poslouchat s otevřenou pusou), ale všichni to mají, takže hurá poprvé a jdeme na nákup. Klasické CRT monitory (tedy ne nějaké no-name šunty, ale pořádné profi-monitory s pořádnou obrazovkou) mají několikanásobně lepší obraz, ale všichni mají LCD (uspoří místo, že?), a tak hurá podruhé a šup nějaký koupit. Co na tom, že na mnoho fotografií se nedá dívat (zkuste víceméně jakoukoli galerii na webu a na ty fialové oblohy a přeostřené konutry narazíte okamžitě)? Hlavně že jsme in, že...
A tak je to se vším. Máš starý mobil? Seš divnej! Nejíš bio? Umřeš! Nekecáš pořád dokola o ochraně zvířat, nelíbí se ti zbytečné lití biolihu do benzínu a nafty a kvůli tomu dražší potraviny, klepeš si na hlavu při čtení návrhů nových regulací a nových pravidel, štvou tě samozvaní ochránci lidských práv a svobod "pomáhající" ti i třeba proti tvé vůli, štve tě utrácení daní za naprosté kraviny jako třeba obrněná auta do Afghánistánu, je ti naprosto ukradená letošní čínská i jakákoli jiná olympiáda? Hochu, jsi prostě divnej a vůbec nevíš, o čem je opravdovej život. A ještě ke všemu se díváš na CRT monitor...
Nějak jsem se rozohnil - ale není to obhajoba (nepotřebuji žádnou obhajobu), jen svoboda slova. Jsem stále v klidu, jen si dopřávám luxus psát, co si myslím. Nikomu tím neubližuji. Neporušuji zatím žádný zákon; i když jak tak znám politiky, určitě na to co nevidět nějaký zákon vymyslí (za příslušnou, tj. vysokou, odměnu hrazenou z mých daní, to samozřejmě) - např. "kdo nebude sdílet bio-optimismus a samozřejmě euro-optimismus, bude odsouzen ke 158 hodinám rozhovorů s různými aktivisty, kteří mu vysvětlí jeho politováníhodný omyl". Absurdní? Zatím možná.
Jak jsem říkal, není to obhajoba. A komu se to nelíbí, ať... (určitě to znáte i dál). Vlastně ne - komu se to nelíbí, ten to nemusí číst. A jinak se mám dobře, kdyby to někoho zajímalo :-)

29. dubna 2008
Duben je měsícem nového softwaru - aspoň to tak vypadá. Mám Service Pack 1 na Windows Vista, Service Pack 3 na XP a také vyšla nová verze linuxové distribuce Ubuntu (teď 8.0.4 LTS), s níž mám také tu čest.
Jinak je ovšem duben také měsícem stejných starých keců, jenže takový je každý měsíc. Je mi to naprosto jedno. Daleko potěšující novinkou je to, že jsme dnes s Filipem nazkoušeli mou novou písničku nazvanou Za minutu konec světa (najdete ji v Textech). Možná ten konec světa přijde, tak jsme ode dneška připraveni, ať už ten konec bude vypadat jakkoli. Mějte se a ahoj v květnu.

3. května 2008
Květen kvete - to je asi zásadní informace.
Přece jen se najde něco nového... Všechny možné politické strany slavily 1. máj a na každé z těch oslav bylo něco divného - komunisty "poctil" (jenže oni možná opravdu měli radost) svou návštěvou Milouš Jakeš (asi aby nebyl jak kůl v plotě) a moudře promluvil, jak už je jeho zvykem :-). Sociální demokrati rozdávali lístky na pouťové atrakce, pročež pak měli na demonstraci málo lidí, takříkajíc paroubek neparoubek. Všichni šli na kolotoče. Prostě legrace, jak má být - a výsledný dojem ještě vylepšili pravicoví i levicoví radikálové, kteří tím víc hulákají, čím míň jich je.
Včera jsme byli s Viktorem na důlní expedici v Polsku. Vydatná akce, a to jak zážitkově, tak fotograficky. Nezabloudili jsme (GPS navigace je dobrá věc!), nikdo nás nepřepadl (ty dětské gangy a smečky byly jako z filmu Hostel a psi vypadali, že lepší pochoutku než lidské maso neznají), nikdo nás nezajel (Poláci jezdí opravdu drsně; možná mají dojem, že když jsou tak nábožensky založení, je jedno, jestli jsou naživu nebo ne - stejně dojdou do nebe, tak co). Večer mě bolela hlava jak střep, ale stejně to stálo za to. Fotografie budou; vlastně už teď je na webu naše jediná zastávka v Česku - důl Jan Šverma v Žacléři. Den jako malovaný. A Viktore, díky...
Dlouho jsem neviděl některé lidi, které bych třeba i rád potkal (žádný seznam nečekejte, ještě by se někdo urazil - stačí ti, které se mi podaří naštvat omylem či jen svou pouhou existencí). Vzpomněl jsem si na heslo, že všechno se má prožívat tak, jako by to bylo naposledy. Pěkné a pravdivé, ale poněkud nedotažené: jak poznám předem, že je to naposled? Mám se tedy vždycky rozloučit? Možná bych měl. Mám vždycky myslet na to, že se nic neopakuje? To je přímo dálnice k depresi; a bezpochyby se bude někdo zlobit, že se netvářím dostatečně optimisticky, nebo si to dokonce klást za vinu. Je to složité. Ale hlavně: co s těmi, s nimiž jsem se nerozloučil?
Někdy si připadám opuštěný i sám sebou, nemluvě o těch ostatních, ať už je to kdo chce. Je to možná nějaký průvodní znak stárnutí, protože tohle jsem dříve nepozoroval. Možná je to dobou, jenže dobu dělají lidé, ne naopak. S někým se sejít je čím dál těžší, přestože všichni máme mobily a nevypínáme je ani na noc (to kdyby prý někdo volal, jenže my sami nezavoláme nikomu a ostatní to mají stejně), máme e-maily, ale největší část jejich provozu obstará spam, máme instant messengery, ale tlacháme o nesmyslech nebo mlčíme, máme chuť i čas, ale druhá strana ne... Teoreticky jde všechno, prakticky se ovšem vždycky najde nějaké něco, které tomu všemu zabrání. Hlavně že máme vždy několik pohotovch výmluv o nestíhání a jiných nutnostech, přičemž hlavním důvodem naší samoty, na kterou si tak rádi stěžujeme, je strach (co když se mu proboha nechce a já se přece nechci vnucovat) a docela obyčejná lenost. A tak se obklopujeme všemi těmi někdy a příště, i když v těchto slovech může také být zlověstné nikdy... Není to moralizování, to nemám rád. Není to moralizování, já jsem úplně stejný.
Napadla mě divná věc - jsem jako Lunochod; všichni o něm sice vědí, ale jemu je to houby platné. Jeho také nechali na Měsíci, když udělal, co měl. Možná se pro něj někdy příště někdo vrátí. Ale spíš ne.
Ale konec stěžování a skuhrání - květen kvete. A Lunochod jede do města a vrátí se zas večer. Nebo prostě příště.

6. května 2008
Než dnešek zapadne pod nános povinností, otravností a jiného balastu běžného života, chtěl bych napsat, že dnešní AntiFETfest (tedy festival dětských filmů s tématikou prevence kriminality a závislostí) v divadle Semafor se opravdu vydařil. A snad jsem k tomu i trochu přispěl, což mě těší. Doufám, že budou i další ročníky - a už teď jsem rozhodnutý se na tomto projektu podílet.
Zajímavé je, že v takovýchto dobrovolných (a nehonorovaných) projektech je koncentrace otrapů, všeumělů obecných i vyložených pitomců daleko menší než jinde. Ale u akcí, které člověk dělat nemusí a krom vlastního potěšení z nich nic nemá, se vyskytují zřídka. Asi že lze - na rozdíl od pravidelné práce - jednoduše vstát a prásknout dveřmi; člověk může odejít nebo takříkajíc být odejit (to podle situace) a nemusí se to složitě řešit na 14 formulářích... To se mi líbí - vždycky jsem chtěl dělat jen to, co chci, byť to samořejmě nejde doslova. Ale tady alespoň skoro...
Jedna taková "musím-akce" mě čeká hned zítra. Zítra se totiž fotografují třídy, samozřejmě s třídními. To ještě v zásadě není nic hrozného, byť raději jsem za než před fotoaparátem. Ale k tomu mám ještě jeden bonus - do slova a do písmene se musím nechat vyfotit i se sborem, protože letos je 40 let od založení školy a prý se to musí (to aby bylo zdokumentováno, co tam učí za individua ;-)). Asi si vezmu šnorchl, ploutve a župan - abych působil dostatečně výrazně. Nebo zástěru a vařečku, maskáče a spacák, cvičební úbor ze spartakiády nebo... To je jedno - stejně to neudělám. Jsem asi srab. V téhle košili byste se neměl fotit... Zlaté festivaly...

13. května 2008
Jsem zpět z Lotyšska, jak si možná už někteří podle fotografií všimli... Opět se ukázalo, že je někdy dobré být pesimista a skeptik - protože veškerá překvapení na této víkendové cestě nabité zážitky byla příjemná. Bylo to tam opravdu dobré. A ukázalo se, že mám asi docela dobrou paměť, protože jsem krom angličtiny chtě nechtě (samozřejmě nechtě!) musel komunikovat i rusky, protože někteří lidé angličtinou nevládli. Nu vot...:-))
Dnes od rána mám jednu myšlenku, takové retro deja-vu. Před 10 lety, v květnu 1998, jsem poprvé překročil práh Krupkáče, tedy školy, kde dosud pracuji. Byl pěkný den a já měl těsně před státními zkouškami. Volal jsem tam, protože ve Večerní Praze (kde je jí konec, že...?) tehdy vyšel inzerát, že škola hledá učitele s aprobací český jazyk + dějepis. Řekli, že mi zavolají další den. Zavolali a pozvali mě na pohovor. Paní ředitelka Hanušová byla příjemná, neměla klasické připomínky ohledně příliš dlouhých vlasů, na mé upozornění, že zatím nemám státnice, reagovala překvapivě: "Vždyť to zvládnete a my chceme, abyste u nás pracoval...!". A tak mě vzali. Vyfasoval jsem všechny možné papíry k vyplnění a byl jsem zaměstnaný. Od srpna. Schválně - kdo z vás začínal novou pracovní kariéru (no jo, tohle slovo není zrovna vhodné, ale lepší mě nenapadá) měsíční dovolenou?
Deset let. Za tu dobu se změnilo mnoho. Už se nebojím (a když ano, nikdo to nepozná). Když se mi něco nelíbí, řeknu to - a kupodivu mi to prochází i přesto, že se mi toho nelíbí hodně. Potkal jsem opravdu hodně lidí. Některé si pamatuji, některé už ne. Některé jsem měl (a mám) rád, jiné jsem nikdy rád neměl (a nemám). Mnoho jsem udělal, mnoho věcí zkazil; stále si troufám doufat, že toho prvního je více než druhého... Ale to asi musejí říct jiní.

21. května 2008
Maturujeme... A v souvislosti s tím se samozřejmě občas dějí věci, že se nestačím divit. Nebo i radovat. Nebo obojí nebo nic :-)
Potěšilo mě, že Ivana, Matěj, Tomáš a Martin - historicky první maturanti z dějepisu na naší škole - svoji zkoušku z dospělosti zvládli opravdu skvěle. Ani mi za tu čtvrthodinu nestihli říct všechno, co věděli! Jasně, že jsem jim musel trochu pomoci, ale to jednak jde jen těm, kteří se připravovali, jednak tam od toho právě jsem, ne? Jsou to vlastně jediní letošní opravdu "moji" maturanti, jiné letos nemám (jen zítra ještě maturuje z dějepisu Martina, která to bezpochyby taky zvládne dobře), což je opravdu výjimka. Letos se to nějak sešlo tak, že nemám žádnou češtinu ve čtvrťácích. Ale jinak si maturit užiju opravdu vrchovatě - v obou současně maturujících třídách jsem tento týden přísedící. A příští týden jdu "předsedovat" na jednu pražskou OA; jestli tam budete páchat nějaké nespravedlnosti, nepřejte si mě!!! Ale všeho s mírou, nejdůležitější je příjemná a nestresující atmosféra zkoušek... Nehodlám se tam chovat tak, jako předsedkyně od nich u nás. Nebudu nejchytřejší, nebudu se plést do předmětů, kterým nerozumím (stejně tak se nehodlám plést ani do těch, kterým rozumím), nebudu peskovat zkoušející ani přísedící, že tohle a tamto - navíc když nebudu mít pravdu... Ale co, nikdo není dokonalý. Už se na ni ani nezlobím, třeba za to nemůže.
Daleko víc mě dnes naštvala jedna moje kolegyně. Byla přísedící u angličtiny a průběh toho zkoušení jsem slyšel, protože jsem čekal, než začneme s češtinou. Zkoušená odpovídala, reagovala (s chybami, ale nepochybně by se domluvila bez větších problémů). V češtině byla tato studentka výborná. A pak - na závěrečné poradě - jsem se nestačil divit. Milá kolegyně (jak říkám, ani nebyla zkoušející!) prostě musela navrhovat pětku... Asi se jí dotyčná slečna nějak nelíbila (přestože ji neučila a dost možná ji viděla prvně v životě). Hlasovalo se a všichni byli pro trojku, dostala tedy trojku (mimochodem, pokud jsem schopen to posoudit, trojka je adekvátním hodnocením). Kolegyně vykřikovala cosi o svědomí atd. Můj pokus jí vysvětlit, že je-li přehlasována, musí se s tím prostě smířit a už to dál neřešit, se zcela minul účinkem. Nepochopila. Nechtěla pochopit. Přišli maturanti a vyhlašovaly se známky, pak jsme šli absolventům poblahopřát... a "PP" (Paní Přísedící) Adéle ani nepodala ruku a vyjela na ni, že měla mít pětku a že má maturitu neprávem. Adéla začala brečet - co na tom, že měla 2 trojky a 3 jedničky... radost měla zkaženou a na tohle nikdy nezapomene. Kolegyně prostě neunesla svou porážku a musela aspoň "potrestat" tu, která za nic nemohla. Proč takové podrazy, taková zloba a jed? Jak máme někoho vychovávat, když sami - jakožto učitelé - se chováme takhle? Zase ten moment, kdy jsem se styděl, že jsem taky učitel! Styděl jsem se moc. Mluvili jsme o tom s Adélou, aby se uklidnila, aby neodcházela naposledy ze školy v takové náladě, abych aspoň trochu odčinil škody, které napáchala "PP". "Proč je tak zlá, já jsem jí přece nic neudělala... takový zlý člověk by snad neměl učit...?" Ano, máš pravdu, Adélo. Takový zlý člověk by opravdu neměl učit. Taky se vždycky ptám, kdy už takoví lidi zmizí a přestanou poškozovat studenty... Ale taky bohužel vím, že to nejspíš nebude nikdy. Tak se aspoň nakonec omlouvám, byť vím, že nemůžu spravit, co udělali (a navíc schválně!) jiní. I mně zkazila den. Kašli na ni. Kašlete na ně. Nic jiného si nezaslouží.

22. května 2008
První týden letošních maturit je za námi. Celkem padly 2 pětky (obě z češtiny a obě naprosto zasloužené), což je výsledek nadmíru dobrý. A v lyceu všichni v pořádku odmaturovali. Blahopřeji vám všem!
Ještě ke včerejšku a Paní Přísedící: dnes se 4.B rozhodla jí na rozloučenou věnovat Lexikon společenského chování s podpisy všech studentů třídy. Dárek je to jistě vhodný a nadmíru potřebný. Kdyby si z něj přečetla aspoň kousek... Jenže "PP" odešla moc brzo, takže jí knihu nechali ve sborovně na jejím stole. Jenže... některé kolegyně to chtěly schovat, zničit, vyhodit atd., aby jí to prý nebylo líto...! Marně jsem jim vysvětloval, že si tu lekci zaslouží, že kdyby šlo o ně, paní "PP" nehne prstem. Abyste věděli, jsem zlý a zákeřný a určitě jsem to vymyslel já. Nevymyslel, ale naprosto to schvaluji - je to reakce slušná a na úrovni. Máme chytré absolventy. Kniha tam zatím leží, ale určitě ji někdo ráno zlikviduje, aby "PP" neutrplěa nějakou újmu. "Nenecháme tady nikoho deptat, je to kruté," pravily kolegyně. Já to prostě nechápu... Copak jsme nějací nadlidé, že si tohle můžeme troufnout? My můžeme všechno, studenti nic?! Ještě že nesídlím ve sborovně!
Než jsem na delší dobu ze školy odešel (zítra mám volno a příští týden mě čeká jiná škola), bylo mi doporučeno, abych se nad sebou zamyslel (milé kolegyně, to dělám v jednom kuse - možná je teď řada na vás) a abych byl loajální (tak s tímto chováním nikdy!). Je to opravdu dost smutné.

31. května 2008
Je odmaturováno. Slyšel jsem spoustu zajímavých věcí a také hromadu pitomostí - od zkoušených i zkoušejících. Letos jsem si maturit užil vrchovatě: minulý týden jsem byl přísedící u češtiny ve 4L a 4B (takže celé maturity od rána do večera), zkoušel jsem také dějepis, a tento týden jsem si odseděl celé maturity ve 4E jako předseda. Dva týdny v obleku! Doufám, že teď si ho nebudu muset obléknout hezky dlouho... Výkon funkce předsedy maturitní komise je sice velká zodpovědnost, ale hlavně pořádná nuda - nikoho neznáte, jste v cizí škole... opravdu netoužím po této funkci každý rok.
Pracovní návštěva na oné jiné škole byla ovšem poučná - například v tom, že jsem nenašel jedinou věc, ve které by byli lepší než my. A to opravdu potěší...! Už jsem pomalu nad naší školou lámal hůl, ale mýlil jsem se - jsme na tom (samozřejmě s vědomím některých i dost katastrofálních nedostatků, zejména v lidsko-vztahové oblasti) v zásadě velmi dobře. Naši studenti toho asi i víc umějí, ale to je jistě relativní a neobjektivní, takže bych z toho nedělal vědu. Tamní učitelé se k maturantům jejich učitelé chovali hezky, ne jako "PP" u nás; ale prý se tento druhý týden polepšila, tak třeba jí opravdu něco došlo, nebo si dokonce přečetla svůj nový Lexikon (pokud se k ní vůbec dostal, když je to přece tak kruté). U nás se často kolegové (resp. kolegyně) mezi sebou hádají, nesnášejí se atd.; tam taky, ale snažili(-y) se, abych to neviděl a neslyšel. Ale asi jsem nadměrně vnímavý a všímavý. Takže v tomto směru je to stejné. Jsem zvědav, co bude nového u nás, až se po tom týdnu vyhnanství vrátím...
Konaly se samozřejmě obligátní maturitní večírky. Byl jsem pozván celkem na čtyři - od 4L (minulý pátek), 4B (minulá sobota) a 4A (včera) z naší školy a od cizí 4E (tento čtvrtek). Nešel jsem ani na jeden. Nějak jsem nedokázal překonat to nechtění, nějak jsem nemohl - jsem už totálně nespolečenský tvor (přestože mě zvali lidé, které mám vlastně rád, prostě to nešlo). Nerad chodím tam, kde je moc lidí (ten počet je relativní, někdy jsou to třeba už jen 3, v extrémních případech i 1) - i kdyby mělo jít třeba o tramvaj (to pak jedu raději jinou). Těm, kterým jsem snad chyběl (nedokážu si nikoho takového představit), se omlouvám. Ostatním ne, třeba si toho ani nevšimli (což je pro jejich večírek jistě dobře).
Mám novou SIM kartu (se stejným číslem) - musel jsem ji vyměnit, protože ta původní měla po těch 8 letech dost odřené kontakty, takže občas stávkovala. Bylo to na počkání, celkem asi za 5 minut, jen jsem pak byl až do půlnoci off-line, než se karta aktivovala. Trochu mě ta nucená výměna karty mrzí - má poslední funkční vzpomínka na Oskara už je v pánu. Vodafone mi naprosto nevadí, jen ta nostalgie... Abych trochu zmírnil stesk po Oskarovi, pořídil jsem si novou paměťovou kartu M2 2GB (za směšných 300) , aby se mi do telefonu vešlo víc hudby. Co všechno se dá řešit, co všechno tvoří bláznův svět, že...?
Včera jsem také objevil skvělé místo, kde se čas zastavil někdy v 70. letech, což je v kontrastu s včerejšími mobilními novinkami objev veskrze příjemný. Neměl jsem s sebou fotoaparát, ale napravím to příště; jen potřebuji, aby nesvítilo slunce, ostrá světla a stíny tomu místu nesluší. Samozřejmě neřeknu, kde to je - natolik už se znám (a možná i vy mě). Součástí objevu byl i krásný antikvariát, kde jsem si vybral samé optimistické knihy - momentálně čtu román "Kdybych zemřel" od Jiřího Švejdy.
Tak se mějte v tom zbytku května dobře. A kdybych zemřel, uvidíme se na jiném světě ;-)

2. června 2008
Ode dneška je z Lenky inženýrka s červeným diplomem. Diplomovou práci, její obhajobu i státní zkoušky, stejně jako celou VŠCHT, zvládla výborně, což mě ani nepřekvapilo. Samozřejmě blahopřeji :-)

4. června 2008
Pořád dokola a už docela dlouho přemýšlím o tom, jestli má cenu psát dál pro Paladix (pro jiné ne, to už jsem zavrhl dávno). Nechci se vnucovat, nechci mít pocit, že dělám něco zcela zbytečného, ba nevítaného (stejně ho někdy mívám). Nějak mizí články, které by mě bavily a zajímaly - a to aktivně (psát) i pasivně (číst) - a tím naprosto nechci říct, že bych všechno věděl; to ani zdaleka, spíš je to tím, že se pořád víc a víc píše o tom, co vědět nechci (někdy) nebo nepotřebuji (velmi často). Po takových módních článcích je velká poptávka. Psát byl je uměl, ale nechci. Zároveň také nechci a nebudu psát něco, co nikdo nečte; a ještě mi občas někdo vynadá, co že si dovoluji ho s tímhle vůbec obtěžovat, když on přece nechce číst o staré technice nebo o nějakém místě, kde se dá reálně fotografovat, chce vidět MTF křivky objektivu, přehled nových funkcí x-tého modelu y-tého výrobce... Děsná otrava.
Technický mor už nakazil opravdu všechno... Mě samozřejmě také zajímá fototechnika a vím o ní dost (mé sebevědomí, jindy tak těžko objevitelné, mi dovoluje jednak si toto o sobě myslet, jednak to nahlas říct). Dnes ovšem většinu "konzumentů fotografie" zajímá hlavně vlastnictví techniky a zejména její parametry - rádi čtou "testy", které jsou jen opsanými technickými seznamy, rádi nakupují nové a nové věci, aby byli "in". Vždycky mi připadalo neuvěřitelné, jak někdo z papírových parametrů čehokoli dokázal hned "zasvěceně" říct, jestli se s tím či oním dá nebo nebo nedá pořídit kvalitní fotografie... a já se stále nějak "starosvětsky" domnívám, že je to hlavně tím "něčím", co ve fotografii buď je, nebo není... Sama technika je na nic, fotografuje přece člověk. A ten co nevidí, to nevyfotografuje. Jděte s tím technickým morem do háje (nebo jinam)!

9. června 2008
Tak dneska byla učitelská stávka. U nás ne (prý to nemá cenu, ještě by z toho mohl být malér a proč mám chodit o stávce do práce, když stejně nedostanu plat a podobně). Některým lidem holt nevysvětlíte, že stávka není den placeného volna navíc. Já osobně se stávkou souhlasím, resp. s jejími cíli... je třeba mít víc peněz jak na platy, tak i na provoz školy či pomůcky. Těžko lze při omezování finančních prostředků dělat školskou reformu, učit nově, tvořit nějaké školní vzdělávací programy atd., ovšem k tomu jaksi tabule a křída nestačí. A pokud bude školství v podstatě zbytkovou charitou, pak tam budou působit buď nadšenci (které to z existenčních důvodů - např. při založení rodiny - chtě nechtě přejde, nebo lidi neschopní či všeho schopní). Jasně, ministr školství slibuje růst mezd v příštím roce až o 12% - to do té doby tak akorát dorovná inflaci a všeobecné zdražování. A takových slibů už bylo... slíbíme, oni se uklidní a pak na to všichni zase zapomeneme, že? Zároveň si ovšem myslím, že někteří učitelé berou vzhledem k tomu, co odvádějí za "práci", ještě až moc. Některým bych nedal nic a rovnou je vyhodil. Některým bych přidal, protože dělají hodně a dělají to dobře. Fakt.
Na TV6 - tedy na internetové televizi Prahy 6 - jsem objevil reportáž z Antifetfestu; můžete se tedy zkusit podívat, jak jsme hrozně dobří :-)). Není to zrovna horká novinka, ale dnes jsem to viděl poprvé a pozítří jdu na městské kolo.
Jinak vcelku nic nového. Bolí mě záda - a opravdu dost. Byl jsem dneska v antikvariátu a koupil si nějaké staré knížky (ty nové se nějak nedají číst). Skončí mi stavební spoření a v létě si chci pořídit nový foťák (ale to je zatím hrozně tajné ... možná zatím i pro mě). Některé lidi mám rád, některé jsem mít rád přestal, některé jsem neměl rád nikdy. Někdo mě má rád (možná), někdo mě přestal zdravit, někdo mě nesnáší už dávno... Skončí školní rok a budou prázdniny. Tedy vše v pořádku. Nového je vlastně (vždycky) hrozně málo.

11. června 2008
Den nad jiné významný... Nedávno jsem psal, že bych si výhledově pořídil nový fotoaparát. Ten výhled nastal dnes; měl jsem dojem, že jsem po všech stránkách zcela připraven. A tak tedy přivítejme mé nové fotografické nářadí s hrdým jménem Nikon D300!

13. června 2008
Někdy se prostě stane, že narazíte na člověka, který vás dokonale překvapí - a třeba i nepříjemně. Internet nemá samozřejmě jen klady. Je přímo ideálním prostředím pro lidi, kteří si potřebují své ubohé ego posilovat nejen osobními útoky, bezdůvodnými urážkami, ale i množsvím identit, za které se skrývají (a někdy jsou i tak omezení, že se pak sami prozradí). Chcete příklad?
Vezměte si k ruce guestbook tady na webu a projděte si některé příspěvky pana "petr/us", případně "p/us" - od starších po novější. Jinou korespondenci s ním nevedu, takže není nic, co by někomu mohlo uniknout. Sám sobě neumím vysvětlit, co se mu přihodilo - a dost možná to neumí ani on sám. Každopádně proti mně zahájil frontální útok, a to nejen tady na stránkách, ale dokonce nelenil a pod předzívkou "de Pointe" (a s anonymním e-mailem hiyousure@gmail.com) se jal svými moudry špinit i Paladix; identitu vyrobil v posledních dnech a jiné příspěvky než tyto nemá. Podotýkám, že jsem mu neudělal vůbec nic, jen jsem si dovolil s ním nesouhlasit v otázce cestování na východ (tvrdil, že si tam všichni sednou na zadek jen proto, že přijel ze západu, což si naprosto nemyslím), když všechno věděl a všude byl (což je mi jedno).
Nebudu rozebírat jeho příspěvky, nemá to cenu - ostatně můžete si je přečíst a názor si udělat sami. Jen je zajímavé, že pánové "petr/us", "p/us" a "de Pointe" na Paladixu společně používají 2 dojemně stejné IP adresy (64.12.117.73 resp. 205.188.117.73) stejného providera. Náhoda? Ale ne... Ovšem i bez IP adres se pan us-všechno-vím prozradil, protože tento jeho příspěvek mluví o tomtéž, jen podstatně kulturněji než ten na Paladixu. Nakonec neváhal a zeptal se (samozřejmě anonymně, bez podpisu) našeho šéfredaktora na podmínky, za jakých může na Paladixu publikovat článek. No to bych se vážně těšil, dost dobře si takový článek totiž nedovedu představit :-). Ale asi nic nebude - šéfredaktor ho poslal, kam právem patří...
Poslední výlevy onoho pána opravdu na mě čekaly ráno v mailu (z Paladixu, kde se tento ubožácký styl nikdy netrpěl, už zmizely) - a musím uznat, že opravdu vynikají stylově i obsahově - jaký pán, takový krám (cituji bez úprav):

13. 6. 2008, 02:21
mala drobnost, sice jste mne na vasi strance "poucil" temi ucitelskymi kecy, ale pres vase ujisteni co mohu dal, zablokoval jste pristup, takze to je cela ta vase komedie a pristup. Ostatne nikdy jste nemel argument! Jste skutecny ubozak, jez nesnese slovo primo. Totez plati pro zdejsiho admina, jez oroduje za vas a otravuje me emajly.. navic maze podobne jako vy me prispevky.Podal jsem na vas trestni oznameni, ale ponekud jinak nez jste v CR zvykli, tak, aby to bylo reseno!!! A vy vite co to bude znamenat! Mozna vam vsechno toleruje postkomunisticky system, ovsem ja ne! Muzete se usmivat, placat blbosti, ale my v americe vime jak na takove pitomecky!Financni postih je jedine co vas skutecne vyleci. Par set tisic vam ten humor z ksichtu vymaze a uvedomite si s kym mluvite....

13. 6. 2008, 02:28
nastudujte si pane sykora pravidla za kterych muzete to, co, ono, fotit...myslim, ze jsem vam napovedel dost.... o dalsim vas pouci soud!

Správně - mor a neštovice na mě! Nebo snad rovnou Guantanamo, když "vy v Americe víte", ne :-))? Jen jediné je v tom celém pravda - jak já na svých stránkách, tak Pavel na Paladixu jsme panu Všechnovím zablokovali přístup, protože takový humus, jaký produkuje, na svých stránkách mít nechceme a nebudeme.

18. června 2008
Děkuji všem, kteří si vzpomněli na můj dnešní svátek... ani ve snu by mě nenapadlo, že Vás bude tolik, obzvláště proto, že já na veškeré svátky (bohužel i na ty Vaše) permanentně zapomínám...:-). A jestli si někdo nevzpomněl, nevadí mi to - je to jen jméno v kalendáři ;-)
Známky a absence jsou uzavřeny, zbývá už jen pár dní do prázdnin; tento školní rok utekl opravdu bleskově. O škole vlastně teď není a ještě nějakou dobu zas nebude co říkat, což je vlastně dobře, protože odpočívat se musí.
Jinak vcelku nic nového... Jen jsem musel ještě jednou a naposledy odpovědět, protože pan Všechnovím si prostě nedá pokoj.

26. června 2008
Je to tady - končí další školní rok. Od jeho úplného konce mě dělí už jen pár podpisů a předání vysvědčení mým prvákům, z nichž už brzo budou moji druháci...
Během posledního týdne jsem "stihl" obhájit svůj mandát ve školská radě; vlastně o obhajování nemůže být řeč, protože jsem se ani moc (= vůbec) nesnažil, jen jsem prostě znovu - a kupodivu úspěšně - kandidoval na jednoho ze dvou delegátů pedagogického sboru v této instituci, kde jsou zástupci magistrátu, obvodu, rodičů a plnoletých studentů naší školy... Školská rada je cosi jako dozorčí orgán, jestli se to tak dá říct. Přestože se s některými ze svých kolegů často neshodnu vůbec na ničem (podle některých ostatně jen šířím anarchii apod.), dostal jsem přes 70% hlasů, což mě v podstatě velmi překvapuje. Každopádně děkuji ;-).
A novinka včerejší: jsem koordinátorem tvorby školního vzdělávacího programu, což obnáší cosi jako "šéfování" tvůrčího týmu. Výsledkem má být unikátní vzdělávací program, podle něhož se bude na našem Krupkáči vyučovat od školního roku 2008 / 2009. Asi to bude hodně práce, ale rád bych byl u toho - když dost často kritizuji věci stávající, měl bych asi být u vzniku těch nových (nápady mimochodem mám), abych nebyl jen tlučhuba; ty totiž nemám rád. Docela se na to i těším, i když to možná den před koncem školního roku zní divně; ale je to tak. Snad (to je otázka, protože vlastně zatím úplně nevím, jak to půjde) vytvoříme něco dobrého...
Mám docela radost i z toho, že velké procento nenapravitelných pitomců, kteří sami sebe (tím, jak vytrvale nic nedělali) zařadili do kategorie nevzdělavatelných jedinců, v září už ve škole neuvidím, neboť se třemi pětkami pokračovat ve studiu nelze (a dokonce bych tomu v jejich případě neříkal ani "studuim"). Takových případů je v celé škole jen několik (asi tak 8), ale jejich odchod silně vylepší klima.
Právo navštěvovat školu může reálně mít jen ten, kdo tam chce nejen docházet, ale dokonce i něco dělat (ostatně sám pro sebe, ne pro jiné); a pětky dostávají opravdu jen studenti, kteří neodhadnou správný poměr práce a flákání, což je cekově vzato vůbec klíč k úspěšnému zvládnutí jakékoli školy, jestliže má daný člověk aspoň minimální vlohy (tedy pokud "neni úplně blbej", jak říkala už na základce naše třídní Šestáková). Pokud někdo nechce ani jedno (tedy ani chodit, ani dělat), pak smolík pacholík a sbohem. Každý má, co zaslouží. Nad tímhle zkuste zapřemýšlet, než si začnete stěžovat, jak hrozně "je to nespravedlivý". Není - a vy to dobře víte, jen to asi nechcete přiznat ani sami sobě. A to byste asi měli. Koneckonců propadnutí z tří a více různých předmětů vyučovaných různými lidmi, to nemůže být žádná nespravedlnost; kdyby je všechny učil jeden učitel, pak prosím, dalo by se aspoň přemýšlet, jestli není něco špatně na jeho straně. Ale ne takto - takhle je i bez přemýšlení jasné, že závada je na vašem přijímači.
Dost bylo školy. V neděli letím do Lotyšska. Přeji pěkné prázdniny a pěkné léto.