|
Dávno už jsem neprožil tu noc,
kdy mi v srdci tančíval chór
plachých kouzelnic
Napřed jenom volal o pomoc,
jenže nakonec chtěl víc a víc
A netrestej mě Bůh, já byl jsem rád
a dosyta si užíval těch her
dlouhých jako tisíc chiliád
a nesmělých jak světla v podvečer
Láska, to je věčný proletář
Poslední a nečitelné slovo na stránce
Jen jedenkrát jsem viděl svoji tvář
v očích jak dvě zlaté monstrance
a potom jsem ti vplétal do vlasů,
jako by nikdy neměly už růst,
natříhané proužky madrasu
a venku právě končil masopust
|
Noc, to krásné tratoliště hvězd
A vyzývavá dáma v brokátu
Jak chtěl bych jednou do tance ji vést
a kamejku jí vetknout do šatů
Už nebudu hrát si se slovy
a staré modly vzývat
v rozvalinách města Kiš
Nikdy dřív jsem nebyl takový
a nikdy dřív jsem nebyl smrti blíž
A za okenním ránem nový den
A slunce jako svatý poustevník
voní indočínským šelakem
jako žena, když dozní její křik...
Robert Křesťan: "Kouzelnice"
(CD R.K. & Druhá tráva: "Marcipán z Toleda" (2011)
|