... díky svým rodičům se jmenuji Milan Sýkora a narodil jsem se v roce 1974, což je jaksi docela dávno. Žiju v Praze.

Říká se, že šaty dělají člověka. Myslím, že je to omyl a že člověka dělají spíš školy a to, co si kdo o těch školách zrovna myslí. U nás je vůbec máloco normální. Tak tedy... Chodil jsem na základku a gympl, protože někam jsem chodit musel, že. Patrně z čirého zoufalství či - lépe řečeno - z nedostatku nápadů jsem se rozhodl jít studovat pedagogickou fakultu UK, obor český jazyk - dějepis. První rok mě vyvedl z omylu, že vysoká škola musí být úplně super, jak mi zpravdila řikali lidé, kteří s ústavy tohoto typu měli už nějakou tu zkušenost. Moc se mi tam nelíbilo; hlavně to, že z nejhloupějších předmětů dělali ti, kteří je vyučovali, největší vědu. Něco bylo ale fajn, třeba literární nebo dějepisné exkurze, chození do hospod, některé semináře... V roce 1998, když bylo univerzitě 650 let, jsem promoval a získal tak právo nosit titul magistr. Vzhledem k tomu, že moc nevím, co s ním a kam ho vlastně nosit, užívám ho, jen když musím...

Od roku 1998 učím "své" předměty (a od září 2009 také informační technologie) na obchodní akademii v Bubenči, neboli na Krupkáči. Podílím se také jako lektor na tzv. adaptačních kurzech a vykonávám funkci metodika prevence sociálně patologických jevů (považte - já, asociál...!); obojí zatím dělám dobrovolně a většinou rád. Přestože už mám se školstvím docela dlouhou zkušenost, zatím jsem to nezabalil (i když periodicky mívám dojem, že je nejvyšší čas nebo rovnou pozdě). Samotné učení většinou ještě ujde, ale bohužel už začíná tvořit menšinu; toho dalšího (papírů, keců a jiných nesmyslů) však přibývá takřka geometrickou eurořadou. Co je tedy na školství nejlepší? Je to možná smutné, ale mám dojem, že prázdniny... Od roku 2006 jsem členem odborné komise "Zdravá Šestka" na radnici Prahy 6 (jinak se čemukoli oficiálnímu pokud možno vyhýbám).

Mám v zásadě 2 koníčky. Prvním je hudba, poslech i její aktivní provozování. Příležitostně existující kapela Trijo i někdejší Orion jsou toho důkazem, stejně jako jejich nahrávky. Hráli jsme (a hrajeme) zejména mé výtvory, které příležitostně můžete pročíst v sekci Texty. Tím druhým koníčkem je fotografie, která mě zajímá opravdu od dětských let. Spolu s Pavlem Polou (to je Pan Majitel) jsem stál přímo u dřevních počátků webu Paladix, který kdysi míval asi tak 30 návštěv za měsíc... Teď je to všechno jinak - návštěvy se pohybují někde v řádu statisíců a už by se to tak jako dřív nedalo stíhat. Více najdete tady, protože si tuto egomaniakální rubriku přece nebudu kazit tím, že budu psát o něčem jiném než sám o sobě :-). Zkusil jsem si ujasnit, co mám a nemám rád - aby bylo všem všechno jasné, i mně. Možná by také někdo chtěl vědět, co čtu, poslouchám a na co se dívám - vždy aktuální seznam je zde... Fotografuji kdeco, občas někdo vyfotí i mě - výsledky jsou sice dost tristní, ovšem není to vina autorů, nýbrž toho, co fotografují (tj. moje) - vypadá to asi takto...
Co ještě dodat? Tento web jsem vytvořil podle jedněch proto, že roupama už nevím co by, podle jiných proto, že se rád předvádím, a podle třetích proto, abych nemusel dělat nic pořádnýho. Kde je pravda, nevím sám - nejspíš nikde. Ale to je vlastně jedno. A všechny tři skupiny, ať už mě obviňují z čehokoli, tímto ZDRAVÍM. Vás taky.
Tento web, resp. všechno to, co se na něm nachází, je jen jakousi ubohou snahou zanechat stopu, snahou vyrýt brázdu, jak se také někdy říká. Omlouvám se, jestli tím činím něco, co Vám jakkoli vadí. Nemusíte to brát nijak vážně, není důvod být vážný (praví se v jedné knize, kde ale byli všichni a pořád vážní) - jsou jistě i jiné stránky, kam se dá chodit. Ale vždycky budu rád, když budete chodit i sem... MS#

	©2003 - 2012 Milan Sýkora