Nemám start a nemám cíl. Je mi jedno, kam dojdu. O to ale mám větší svobodu, kudy a kam půjdu. O to víc vidím. Ve dvou lednových dnech jsem viděl koleje, zrušenou trať, zimu a taky místa, kam nikdo nechodí. Slyšel jsem ty, kteří byli se mnou - Lenku a bráchu.
S každým krokem jsem byl dál od všeho, co mě štve, nezajímá, nudí a otravuje. O tom jsou tyhle fotografie (to jen kdyby se někdo ptal, co tím chtěl autor říci). Je to zkrátka taková terapie.